Čtenářovy stránky

Kapitola 1. Mumie a další úžasnosti

„Dále je zde k vydražení číslo 37, mumifikovaná hlava pocházející ze střední Afriky.

Vyvolávací cena: deset marek. Kdo dá víc?“ volal zvučným hlasem muž v černém obleku. Stál za vysokým pultem a v ruce držel malé kladívko. „Nikdy bych si nemyslela že dražení pozůstalostí může být tak napínavé,“ řekla tiše Biggi dalším dvěma členům Tygří party. Luk a Patrick mlčky přitakali. Všichni tři se nacházely na dražební akci v malém, polorozpadlém domku, v němž ještě před krátkým časem bydlel Samuel Boller. Býval námořním kapitánem a přes padesát let se plavil po různých mořích světa. Na svých cestách sbíral různé pozoruhodnosti a vozil je domů. Od vysušené hlavy až po eskymácký náhrdelník ze zubů ledního medvěda. Kapitán před třemi měsíci umřel. Zanechal po sobě poslední vůly, v níž stanovil, že všechny tyto vzácnosti mají být dány do dražby. Výtěžek pak měl být věnován na konto nadace ‘Zachraňte velryby‘. „Nabízí někdo víc než dvaadvacet marek?“ Nikdo však už nezvedl ruku. „Dvacet dva poprvé, dvacet dva podruhé, dvacet dva potřetí!“ Malé kladívko zasvištělo vzduchem a dopadlo na pult. „Prodáno dámě v modrém klobouku!“ „To je super ! Zvedneš ruku a za pár vteřin se staneš majitelem vycpaného žraloka nebo dalekohledu, kterým se možná kdysi díval Kryštov Kolumbus,“ vydechl Patrick. „Dostáváme se k dalšímu objeku,“ pokračoval muž za pultem. „Vyvolávací cena pět marek, dá někdo víc?“ Patrick vystřelil vzhůru pravici. „Šest marek pro mladíka v teplákách!“ Rovněž Luk zvedl ruku. „Sedm chlapci vedle něj!“ Nyní se přihlásila i Biggi a cena draženáho předmětu stoupla na osm marek. „Tak, a teď už necháme přihazovat ostatní,“ špitali si Tygři a chichotali se. „Nabízí někdo víc než osm marek?“ zeptal se muž v tmavém obleku. Členové Tygří party se rozhlížely po místnosti, ale nikdo o dražený předmět č. 38 neměl zájem. „Osm marek poprvé, osm marek podruhé, osm marek potřetí!“ Bum! Kladívko bouchlo o pult. „Prodáno slečně v čapce!“ Biggi polkla. „Ach… to jsem nechtěla,“ zamumlala zmateně. Horečně se přehrabovala v tašce. Našla jenom pět marek. „Nedělej si starosti zbívajíci tři dodáme,“ uklidňovali ji kluci. Biggi si zhluboka oddechla. Bylo by to pěkně trapné, kdyby nemohla zaplatit. „Jo – a zjisti, co jsme to vlastně ukořictnili,“ nabádali ji kamarádi.