Kapitola 7.
Kapitola 7
První úder přišel zezadu, napůl Darshu omráčil a srazil ji na kolena. Noha obutá v těžké botě kopla do Darshina boku a vyrazila jí dech. Poloslepá bolestí sáhla po Síle, jakmile se Raptoři přiblížili; cítila objetí její moci, přikrývala Darshu jako neviditelný štít. Vstala a vymrštila dopředu ruku v obranném gestu, vnímala, jak se šíří a odrážejí vlny, které odhazují její protivníky. Na malý moment měla kolem sebe prostor, využila toho, aby vytáhla a zapnula svůj světelný meč. Žlutá čepel vytryskla z projektoru v rukojeti a ukázala se v celé délce.
„Ona je Jedi!“ zakřičel jeden z Raptorů, Trandoshan. Vypadal překvapeně, ale vůbec se nezdálo, že by to na něj udělalo dojem.
„Stejně z ní bude mrtvola,“ prohlásil Zelené číro. Ale nikdo ze členů gangu se dychtivě nehrnul do dosahu světelného meče.
„Měli byste mě poslechnout,“ řekla Darsha, když se pomalu přesunula zády ke vznášedlu. „Nechci ublížit nikomu z vás. Běžte pryč, dokud můžete.“
Všimla si, jak si Zelené číro a Trandoshan vyměnili letmý pohled – pouze nepatrný pohyb očima, což stačilo, aby ji to varovalo, a i kdyby ne, stejně pocítila narušení v Síle; přicházelo zezadu. Darsha se otočila a švihla mečem na obranu, právě včas, aby odrazila podsaditého Gotala, který skočil přes vozidlo a útočil na ni vibročepelí. Světelný meč snadno prošel útočníkovým zápěstím a čepel, stále sevřená v oddělené dlani, obloukem přistála v prázdném vznášedle. Gotal zaječel, sesunul se na chodník a svíral si vypálený pahýl.
Nastala chvilka naprostého ticha, rušeného pouze Gotalovým fňukáním. Darsha si uvědomovala, že teď je situace krizová. Vrhnou se na ni, aby pomstili svého kamaráda, nebo ve strachu prchnou?
Zelené číro rozhodl, jak se události budou odvíjet dál: otočil se a rozběhl se pryč ulicí. Zbytek gangu svého vůdce promptně následoval, dva z nich mezi sebou táhli zraněného Gotala. Během pár vteřin byla ulice prázdná, až na Darshu a Ooltha.
Rychle přešla ke svému společníkovi, jenž ležel na zádech, úpěl a stále škubal nohou ve snaze setřást ze sebe zmutovanou krysu. Darsha se špičkou meče dotkla krku zvířete, přesně té měkké spojnice, kde se stýkal hlavový a tělní krunýř, načež krysa uvolnila stisk a bleskově zmizela ve stínech.
Darsha vypla meč a pomohla Oolthovi na nohy. „Pojďme, než se vrátí s posilami.“
„Co ti trvalo tak dlouho? Ta zatracená krysa mi málem ohlodala nohu!“
Škoda, že ne tvoji hlavu, pomyslela si Darsha. „Buď rád, že jsem je dokázala odehnat. Teď musíme pryč odtud.“ Pomohla mu nastoupit na místo spolujezdce a sama se posadila k řízení.
A pochopila, že nikam neodletí.
„No tak, na co čekáš? Zvedni to!“
„Nemůžu.“ Ukázala na palubní desku, kam se zapnutá vibročepel, pořád sevřená v Gotalově useknuté ruce, zanořila až po rukojeť. Ještě byl vidět náznak kouře a pár jisker a slyšela, jak zbraň díky svým vysokofrekvenčním vibracím slabě hučí. „Máme zničené řízení. Budeme se točit jako vývrtka, jestli se odvážíme v tomhle letět.“
Oolth zíral nejdřív na čepel a pak se zahleděl na Darshu. „Já tomu prostě nemůžu uvěřit. Jsi přece Jedi! Nechala sis zničit vlastní loď!“
Darsha spolkla pár jedovatých odpovědí, které se jí draly na jazyk, a místo toho řekla: „To je jenom drobnost. Mám komlink, zavolám do Chrámu pro -“ Nechala větu nedokončenou; mezitím, co mluvila, sáhla do svých šatů pro komlink. Ve chvíli, kdy se ho její prsty dotkly, věděla, že je také nepoužitelný. Ploché pouzdro bylo rozdrcené, nepochybně od toho kopance, který inkasovala od jednoho z Raptorů. Možná ji komlink ochránil před zlomeným žebrem; ale jak nad tím uvažovala, v tomto případě by si spíš nechala líbit zranění.
Než mohla Oolthovi vysvětlit momentální situaci, čelní sklo náhle prasklo. Zároveň uslyšela vzdálený výstřel ze zbraně. Někdo, nejspíš Raptoři, po nich střílel.
Darsha se rychle rozhodla. Měli by opustit vznášedlo. Potřebovali se dostat do vyšších pater tak rychle, jak to jen půjde. Rozhlédla se kolem a došlo jí, že takovou akci je snažší vymyslet než realizovat. Většina staveb byla uzavřená až k desátému nebo dvanáctému patru; obyvatelé věží si prostě nepřipouštěli, že tato spodní podlaží vůbec existují. Ale tady nemohli zůstat. Jako na souhlas jí vedle ucha hvízdl další výstřel neznámého snipera. Nemohli ani riskovat návrat do chráněného domu.
Poslední denní světlo rychle mizelo; brzy bude noc. Darsha vstala. „Ven z lodi – honem!“ Skočila na chodník a vytáhla od pasu harpunovou pistoli. Vypálila záchytný hák přímo nahoru, na celou délku lana, a doufala, že zasáhne římsu nebo nějaký výstupek nad vrstvou mlhy.
Další paprsek zasáhl čelní sklo. Oolth vyděšeně vypískl a vyskočil ze vznášedla. „Co to děláš? Musíme se odtud dostat!“
„Přesně o to se snažíme,“ odvětila Darsha, když pocítila záchvěv kabelu; znamenalo to, že hák našel cíl. „Chyť se mě!“ Uchopila Fondoriána kolem pasu a spustila navíjecí mechanismus.
Zásobník pojal dobrých dvě stě metrů lana, které bylo dost pevné, aby je oba snadno uneslo. Darsha věděla, že pokud se zvládnou dostat k první úrovni dopravy – kolem dvacátého patra – mohou si vzít taxi a dostat se zpět do Chrámu, nebo aspoň najít fungující komlinkovou budku a přivolat si pomoc.
Další výstřel se odrazil od zdi přesně za nimi, zatímco rychle stoupali do úrovně prvního patra, pak druhého, třetího. Darsha se cítila, jako by jí trhali paži z kloubu. Podívala se nahoru a odhadla, že vrstva mlhy se vznáší asi kolem desátého patra. Až se dostanou nad ni, budou v bezpečí před tím střelcem.
Mohutný stín jí přelétl za zády, následován několika dalšími. V houstnoucím šeru si nejdřív nebyla jistá, co to je. Potom jednoho spatřila blíž a poznání v ní vyvolalo vlnu strachu.
Jestřábí netopýři.
Nikdy žádného neviděla tak zblízka. Jejich vejce byla považována za lahůdku; nejednou je měla v Chrámu k snídani. Normálně nebyli jestřábí netopýři pokládáni za nebezpečné, ale příležitostně slýchala příběhy o lidech, které napadlo hejno těchto tvorů. Evidentně byli velmi teritoriální a nebezpečí hrozilo každému, kdo se odvážil příliš blízko k nějakému z jejich hnízdišť.
Což zřejmě právě udělala.
Najednou byli obklopeni pištícím a třepotajícím se děsem složeným z křídel, zobáků a pařátů. Téměř šílená děsem zabořila Darsha hlavu co nejhlouběji do svého ramene, aby si chránila oči. Zkusila použít Sílu jako štít proti těm stvořením, ale zběsilý tlukot jejich křídel způsoboval, že viset na harpuně bylo všechno, na co se zmohla.
Nechala palec na spoušti navíjecího mechanismu – teď byla jejich největší šance, že se dostanou z teritoria jestřábích netopýrů.
Oolth zesílil své sevření kolem jejího hrudníku, až se skoro bála, že ji udusí. Křičel bolestí a strachem, když se na ně okřídlení zuřivci sesypali. Drápy na koncích kožnatých křídel trhaly Darshino oblečení; její zorné pole bylo plné zobáků a vzteklých rudých očí.
Oolth zaječel trochu hlasitěji. Podívala se na něj a spatřila jednoho z netopýrů, jenž přistál na Oolthově rameni a divoce ho kloval do obličeje. Zobák zasáhl tvář a zanechal po sobě na kůži stopu z tmavé krve.
Darsha pocítila, jak jeho stisk povoluje. Sledovala, jak se další tvor drží na Oolthově paži a zobákem útočí na jeho ruku.
„Vydrž!“ zakřičela. „Už jsme skoro pryč!“
Oolth zařval daleko hlasitěji než předtím. Darsha přihlížela, jak jeden z jestřábích netopýrů zanořil krutý zobák do Oolthova pravého oka. Šílený bolestí se Fondorián pustil, když se ohnal rukama, aby ze sebe strhl svého okřídleného mučitele.
„Ne!“ vřískla Darsha a pokusila se ho zachytit volnou rukou. Byl ovšem příliš těžký; jeho košile se roztrhla a v dlani jí zůstal pouze cár látky, když Oolth s výkřikem padal do temnoty. Darsha věděla, že nemá smysl spustit se za ním, i kdyby to nějak dokázala; byla sedm nebo osm pater nad zemí a takový pád musel být bezpochyby osudný. O chvilku později vyjela do mlhy, ale nezdálo se, že by netopýři přestávali útočit. Její kůže už byla roztrhaná a rozsekaná bezpočtem zranění; jestli to takhle bude pokračovat, nedožije se svého cíle - vyšších úrovní.
Jen jedna akce slibovala slabou naději na přežití. Patro, které právě míjela, vroubila řada tmavých oken. Darsha uvolnila navíjení a tasila světelný meč. Jakmile její pohyb zpomalil a zastavila se, použila čepel z čisté energie a udělala v nejbližším transpariocelovém okně velkou díru. Stoupla si na římsu pod oknem a vrhla se dovnitř do tmy, přičemž pustila svou harpunovou pistoli.
Usměrnila svůj pád do parakotoulu a držela svůj meč od těla, jak ji učili, aby si sama nezpůsobila zranění. Vstala, zbraň připravenou k obraně před jestřábími netopýry.
Ale nebylo to potřeba; žádný z nich ji nepronásledoval do budovy. Darsha pomalu uvolnila bojový postoj. Rozhlédla se, aby si prohlédla své okolí.
Venku už byla úplná tma; rozbité okno bylo pouze skvrnou světlejší černi. Paprsek světelného meče neposkytoval přílišné osvětlení. Darsha naslouchala, ušima i Sílou. Žádný zvuk a žádná známka nebezpečí. Prozatím to vypadalo, že je v bezpečí.
Jistě, záleželo na tom, jak se definuje bezpečí. Byla uvězněná v opuštěných spodních podlažích budovy, stojící v odporném Krvavém koridoru. Neměla komlink ani možnost transportu. A ještě hůř, selhala při své misi. Muž, kterého měla dopravit do bezpečí, teď ležel mrtvý dole na ulici.
Pokud tohle je „bezpečí“, pomyslela si Darsha pochmurně, možná bych si měla vybrat jinou práci.
Za předpokladu, že se dostanu zpět živá.