Kapitola 22.
Kapitola 22
Darth Maul následoval svoje instinkty. Vedly ho kousek přepravním tunelem, pak dolů po schodišti a pokračovat musel temnou chodbou. Postupoval rychle, ale opatrně. Věděl, že tak hluboko ve vnitřnostech Coruscantu žijí tvorové, se kterými by i sithský lord mohl mít potíže. Avšak nezabrání mu dohnat jeho kořist a dokončit úkol.
Pavan zemře první, ze dvou důvodů: protože je hlavní cíl, samozřejmě, ale také proto, že si pak Maul může dát na čas se zabitím té Jedi. Neočekával, že by byla nějak dobrá v boji. Měl dojem, že není nic jiného než učednice toho Twi´leka, kterého zabil, a proto pro něj nebude dostatečným protivníkem. Ovšem pořád to je Jedi a může si s ní chvilku pohrát, než jí zasadí smrtící úder. Maul cítil, že si zaslouží nějakou zábavu jako částečnou náhradu za všechny potíže, do kterých se dostal.
V podzemní chodbě, jíž procházel, byla tma jako v pytli. Dokonce i Maul, jehož oči byly na světlo citlivější než lidské, sotva viděl na cestu. Ale nespoléhal na zrak tolik jako na všechna drobná narušení v Síle. Maul cítil prchající před sebou - teď určitě nezabloudí.
Nicméně byl netrpělivý. Rád by se dal do běhu, aby významně zkrátil vzdálenost mezi ním a jeho kořistí; chtěl už mít tohle za sebou. Ovšem jenom blázni se ženou na neznámé a nepřátelské území a Darth Maul nebyl žádný blázen.
Shodil kápi, aby lépe slyšel cokoli, co by ho mohlo upozornit na nebezpečí. Pak se náhle zastavil a naslouchal slabým vibracím.
Uvědomil si, že není sám.
Vlhký a zatuchlý vzduch byl klidný a i to narušení, které pocítil v Síle, bylo velice jemné. Přesto nepochyboval, že ho někdo pozoruje. Skoro neexistující světlo mu prozrazovalo, že se nachází v široké části tunelu, do níž se otevírá několik bočních chodeb. Čekal, že útok přijde odtud.
Velice pomalu spustil ruku ke světelnému meči, jenž mu visel u pasu.
Nepředvídal, že bude napaden seshora, ale nezaskočilo ho to. Vycítil, že na něj padá elektrošoková síť, a věděl, že pokud do ní udeří svým mečem, silová vlna se odrazí a projde zpět jeho paží i celým tělem přímo se zničujícím efektem. Raději se vrhl dopředu parakotoulem, kterým uhnul z dosahu sítě. Vstal a prudce se otočil, přičemž zapnul obě čepele svého meče.
Okamžitě byli u něj.
Darth Maul se znovu odevzdal Temné straně, nechal ji vést jeho pohyby a zamířit všechny údery. Stál ve středu víru vysokých postav, viděl je jen v krátkých záblescích, jak je zasahovaly roztočené laserové čepele. Poznal ty tvory, četl o nich při svém studiu coruscantských domorodých ras: Cthonové, zdegenerovaní humanoidi žijící v podzemí, mnoha lidmi považovaní za výmysly. Jeho mistra bude velice zajímat, že opravdu existují. Samozřejmě za předpokladu, že Maul teď všechny nevyhladí.
Když vzdali svůj útok a s vytím zmizeli v bočních tunelech, už jich bylo naživu o pár méně než před chvilkou. Maul zabil, jak dokázal ve tmě spočítat, devět z těch odporných bytostí.
Znovu vyrazil po stopě a přemýšlel, jestli se Pavan a ta Jedi také střetli s Cthony. Pokud ano, zdálo se dost pravděpodobné, že to nepřežili. Možná už jeho úkol skončil. Bylo by zklamání, kdyby přišel o radost ze zabíjení, ale aspoň by se zbavil své povinnosti.
Jistě, nemohl s touto možností počítat, dokud nebude mít jasný důkaz. Toho člověka je těžší zabít, než Maul předpokládal.
Spěchal věčnou nocí, ostražitý před dalším možným útokem.
Lorn následoval I-5 temnou chodbou a zvažoval nejrůznější možná řešení své situace. Neměl jich mnoho na výběr. Za všechna ta léta, kdy byl úspěšným obchodníkem s informacemi a dokonce i tehdy, když pracoval pro Jedi, se nesetkal s něčím tak náročným. Být pronásledován Sithem - o kterých se tvrdilo, že neexistují - po těch nejhlubších místech města, kde mu jsou v patách masožraví kanibalové...nepochybně to je výzva.
Jestliže se dostanou zpátky na povrch a budou schopni vrátit se na civilizovanou úroveň společnosti, jaký bude jeho příští krok?
Věděl, že padawan má v úmyslu vzít ho rovnou do Chrámu Jedi, aby se mohl podělit o své informace s Macem Winduem a ostatními členy Rady. Ovšem taková událost nefigurovala na vrcholu seznamu jeho nejvroucnějších tužeb. Jedi ho určitě nejlépe ochrání před Sithem - pokud však jejich pronásledovatel nebyl výbuchem zabit - ale pokud šlo o Lorna, je to řešení skoro tak špatné jako problém. Být jen majetkem, který patří Jedi a je jimi využíván? Bylo to hnusné pomyšlení, vyvolávalo příliš mnoho vzpomínek, které dalo Lornovi hodně práce potlačit. Takže místo zabředávání do vzpomínek, jež hrozily, že ho pohltí, se zaměřil na jinou možnost: útěk.
Klíčová otázka je - jak se dostat na palubu lodi, která by dostala jeho a I-5 dost daleko, aby se vyhnuli pronásledování Sithem i Jedi. Náklad koření, kde jim I-5 rezervoval místa, už odletěl, avšak ve vesmírných přístavech určitě nebyla nouze o lodě. Až budou pryč z Coruscantu, všechno půjde snáz. Přece jen, galaxie je obrovská. Příliš Sithů se v ní vyskytovat nebude, když to až dosud byly pouhé pověsti - na které ovšem nyní Jedi narazili. A pokud je jich tak málo, argumentoval v duchu Lorn, nemůže být v zájmu toho Sitha ztrácet tolik času pronásledováním jednoho bezvýznamného obchodníka s informacemi.
Takže to byl jeho plán: dostat se na rychlou loď, možná pašeráckou, a nechat Coruscant daleko za sebou. Nevěděl sice, čím za přepravu zaplatí, ale to se nějak vyřeší. Mohli by si to namířit na nějakou klidnou planetu, například Tatooine, ukrýt se na chvíli v Dunovém moři nebo v Jundlandských pustinách, splynout s okolím. Po několika letech by si mohl otevřít hospodu třeba v Mos Eisley. Nebyly to vyhlídky na nijak vzrušující život, ale aspoň to bude život.
I-5 asi nebude moc nadšen ze všeho toho písku. Droidi vyžadovali v prostředí, jako je Tatooine, časté olejové lázně. Lorn pohlédl zamyšleně na svého přítele, který kráčel vepředu a jeho kovové tělo se lesklo v odraženém světle fotoreceptorů. Bude s ním muset celý plán probrat a zjistit, jestli má I-5 nějakou představu ohledně otázky peněz. Droid měl vždycky dobrý nápad , kterým vylepšil ten Lornův. Aby se mohli na něčem domluvit, pochopitelně budou potřebovat chvilku o samotě, bez té Jedi..
Darsha. Jmenuje se Darsha.
Lorn si se znepokojením uvědomil, že se při té myšlence na útěk cítí vůči padawan trochu provinile. S dokonalou vášní nenáviděl všechny Jedi tak dlouho, že bylo nezvyklé vnímat je jako jednotlivce. Vždyť mu zachránila život. Jen s obtížemi se přenesl přes fakt, že ta dívka je Jedi, hluboko uvnitř však cítil, že je víc než to: je osobnost. Dokonce sympatická, ačkoli tomu bylo těžké uvěřit. A rovněž obdivuhodná v mnoha věcech. Když Lorn vzal v potaz, že její učitel zemřel při tom výbuchu, snášela svůj zármutek velice dobře. A zachránila je před Cthony, o tom nebylo sporu.
Ale ne proto, že by jí na tobě záleželo. Jen pro tu informaci.
Lorn si pro sebe přikývl. Musel mít na paměti, že Jedi nedělají nic, co neslouží jejich vlastním zájmům. Nic. Neprokáže jim tu laskavost a nenakráčí jim do spárů.
Ne, nejlepší bude utéct. Ale rezervovat si místo byť na transportu odpadků zrovna bylo mimo jeho finanční možnosti.
A pak si vzpomněl - Tuden Sal! Před několika měsíci sehnal tomuto majiteli úspěšného řetezce restaurací prvotřídní data, která pomohla Sakiyanovi udržet si licenci na jeho speciality. Tehdy byl Lorn při penězích a řekl si jenom o pár drinků - no dobrá, víc než o pár - ovšem Sal mu přislíbil jednu službičku, kdyby Lorn někdy potřeboval.
Co se týče Lorna, ten den právě nastal. O Tudenu Salovi bylo známo, že se bratříčkuje s několika pašeráckými organizacemi včetně Černého slunce. Měl by vědět, jak dostat z Coruscantu dva uprchlíky. Když si Lorn vzpomněl na tuto možnost, úplně ožil. To je dobrý plán - pokud ovšem Lorn zůstane naživu dost dlouho, aby to i uskutečnil.
Droid zpomalil. Něco se změnilo a Lorn to cítil ve vzduchu. Ozvěna jejich kroků zněla dutěji, víc zdálky.
I-5 to potvrdil.
„Pro ty, které to zajímá: jeskyně, do níž jsme právě vstoupili, je široká zhruba sedm set metrů, dvě stě metrů dlouhá a ověšená stalaktity, které začínají čtyřicet nebo padesát metrů nad našimi hlavami. Okraj, na němž máme tu smůlu stát, končí po sedmi metrech a prudce klesá do hloubky -“ droid se odmlčel „- neměřitelné mými skromnými senzory.“
Děsivé, pomyslel si Lorn.
Darsha zaslechla, jak Lorn Pavan vydal dlouhý, útrpný povzdech. „Nech mě hádat,“ řekl. „Musíme to přeskočit.“
„Nemusíš, pokud dokážeš ovládat levitaci dokonaleji než náš přítel ze Sithu,“ navrhl mu I-5.
Darsha zapátrala Sílou. Nezjistila nic jiného, než obvyklé známky nejnižších forem života všude kolem.
„Za námi nikdo není,“ oznámila.
„Ó, děkuji, mistryně Síly, ale promiň, že se nepřestanu bát,“ odpověděl sarkasticky Pavan. „Zdá se mi, že tvoje schopnosti jsou ještě kapku nedokonalé.“
Zírala na Pavana. „Stává se, že i mistr Jedi - což nejsem - může být překvapen věcmi, které nevnímají Sílu. Tvorové, kteří způsobují pouze malé záchvěvy v toku Síly, jsou někdy skoro neviditelní.“ Zničehonic si vzpomněla, jak se mistr Bondara vrhl vstříc Sithovi, a zmlkla.
Po chvíli prolomil mlčení I-5. „Dobrá zpráva - zdá se, že je tu most.“
Darsha přešla dopředu a stoupla si vedle I-5. Aby udržela rovnováhu, bezděčně položila ruku Pavanovi na rameno; vzápětí pocítila, jak strnul a uhnul.
Co je to s ním? divila se. Co mu Jedi udělali, že tolik nesnášel ji i její řád? Darsha si připomněla ten výraz na tváři mistra Bondary, když se Pavan představil. Její učitel to jméno znal. Co to znamená? Obvykle nebyla nijak šťouravá, ale až se dostane do Chrámu, vynaloží veškeré úsilí a zjistí to.
Jistě, pomyslela si. Jako kdyby po tom všem ještě pro ni bylo v Chrámu místo. Nezvládla závěrečnou zkoušku, kvůli tomu zemřel její mistr, a nakonec ji málem sežral houf slepých příšer. Co je to za Jedi?
Musela připustit, že ne moc dobrá.
Darsha nepatrně potřásla hlavou a snažila se odehnat dotírající beznaděj. Není emocí; je pouze mír. Bezesporu udělala chyby, možná ztratila šanci stát se ještě někdy opravdovou Jedi. Ale než ji Mace Windu nebo jiný člen Rady oficiálně přeřadí, bude pokračovat ve svém poslání nejlépe, jak bude moci. Dovede Lorna Pavana do Chrámu, neboť jeho zprávy mohou být Radě užitečné, mohou napomoci zachování pořádku i přes něčí zneužívání moci. Přesně to by udělal Jedi, tudíž tak učiní i ona.
Pavan naštěstí nebyl jako Oolth. Ten nebyl nic jiného než chvástavý zbabělec. Pavana bylo těžké přečíst, ale jeho chování bylo zatím čestné, statečné a samostatné. Jediná věc, kvůli které s ním tak špatně vychází, je ta jeho nenávist vůči Jedi.
I-5 nastavil své fotoreceptory na vyšší jas a namířil je dolů na most.
Z místa kdesi mimo dosah světla, které vydával droid, se pnulo několik šedých a zaprášených lan. Přes provazy byly naplocho položeny nejrůznější předměty: prkna, kusy plechu a mnoho dalších. Všechno, co měly společné, že byly více či méně ploché a položené ve směru, kterým se chtěla skupinka vydat.
Lorn postoupil kupředu a skočil na jedno z lan. Skvěle udržoval balanc, jak padawan zaznamenala, a z jeho skoku byla znát přirozená elegance. Všiml si, jak ho Darsha pozoruje, pořádně se odrazil a skočil zpátky rychlé salto.
„Vypadá to, že mě lana unesou,“ oznámil, když přistál naprosto čistě na obě nohy. Chvilku se odmlčel, než odpověděl na její nevyřčenou otázku. „Trochu jsem fušoval do beztížných sportů, když jsem si...hmmm...ještě žil lépe.“
Droid se vložil do hovoru. „Pokud jste skončili se svými primitivními namlouvacími rituály, možná bychom mohli zkusit přejít ten most. Může nás pronásledovat Sith, jestli si vzpomínáte.“
„Promiň?“ ozval se Lorn. „Namlouvací rituály?“
Darsha byla rovněž pohoršená. „Tvůj droid má pravdu. Musíme se posunout dál.“ Namlouvací rituály, vážně, pomyslela si, když vstoupila na most. Vůbec nebyla nadšená.