Kapitola 17.
Kapitola 17
Není emocí; je pouze mír.
Není neznalosti; je pouze moudrost.
Není vášní; je pouze klid.
Není smrti; je pouze Síla.
Kodex Jedi byla jedna z prvních věcí, které se Darsha Assant naučila v Chrámu Jedi. Jako dítě sedávala se zkříženýma nohama na studené podlaze po celé hodiny, opakovala si ta slova pořád dokola, meditovala nad jejich významem a nechávala si tento význam přejít do krve.
Není emocí; je pouze mír.
Mistr Bondara ji učil, že to neznamená, aby se potlačovaly všechny pocity. „Jednou z mála vlastností, které jsou společné všem inteligentním rasám v galaxii, je schopnost cítit. Jsme emotivní stvoření, a popírat vlastní pocity je velmi nezdravé. Ale můžeš například cítit vztek, aniž by ses jím nechala ovládat. Můžeš truchlit a nebýt ochromena zármutkem. Klid Síly je základ, na kterém vyrůstají naše pocity.“
Není neznalosti; je pouze moudrost.
„Příležitost,“ říkával jí twi´lecký Jedi, „si vybírá připravenou mysl.“ Jedi byli s určitostí mezi těmi nejpřipravenějšími v galaxii. Nikdy neviděla osobu tak úžasně vzdělanou, jako byli mistři Windu, Bondara, Yoda, Jinn a mnoho dalších, u kterých studovala nebo se s nimi setkávala. Pochybovala, že s nimi může vést rozhovor a neztrapnit se, stejně tak třeba s jejich padawany – jako s Obi-Wanem a Bantem. Takže pilně studovala, téměř posedle; využívala neuvěřitelného bohatství moudrosti a vědění, dostupného v knihovnách a databankách Chrámu. Postupně zjistila, že čím víc toho ví, tím víc ještě vědět chce. Vědomosti byly svým způsobem droga – jako třpytokoření.
Není vášní; je pouze klid.
Nejdříve myslela, že tohle je pouze jiná formulace prvního pravidla kodexu. Avšak mistr Bondara jí vysvětlil rozdíl. Vášeň, v tomto kontextu, znamená posedlost, neodolatelné nutkání, bezmeznou fixaci na něco nebo někoho. A klid není jen synonymem pro mír; je to stav vyrovnanosti, kterého se dá dosáhnout, když se člověk oprostí od takových závislostí, bude ovládat své pocity a z nevědomosti učiní moudrost.
Mistr Bondara ji naučil spoustu věcí, pomohl jí nasměrovat její život někam mnohem dál, než si kdy myslela, že jí osud a její potenciál dovolí. Dlužila mu tolik - a teď už mu to nikdy nesplatí.
Není smrti; je pouze Síla.
Darsha věděla, že pokud by správně žila podle prvních tří zásad kodexu Jedi, nalezla by útěchu rovněž v té poslední. Bylo ovšem zřejmé, že toho stupně ještě nedosáhla. Protože neměla klid, necítila mír ve vědomosti, že její učitel je mrtev.
Dokázala se jenom trápit.
Zrovna byla tak napůl při vědomí a její jediný pocit byla lítost, trvalo to chvilku nebo věčnost – a pak se náhle úplně probrala, když pocítila narůstající chvění a hluk, které se k ní zřejmě přibližovaly. Otevřela oči právě včas, aby spatřila obrovské nákladní vozidlo, jež za hrozného rachotu projelo kolem, asi jen metr od místa, kde ležela. Ten zvuk byl ohlušující; pak se vzdálil a postupně zeslábl až do ticha.
Nebo lépe, do relativního ticha; zvukovou kulisu vytvářela ventilace a hučení strojů. Rozhlédla se a uviděla Lorna Pavana, sedícího u zdi asi o metr dál, I-5 stál vedle něj. Nacházeli se v rozlehlém tunelu, chabě osvětleném lampami, rozmístěnými po velkých intervalech na stěnách.
Pochopila, kde jsou – v jednom z nepočitatelných obslužných kanálů, které probíhaly pod nejnižšími úrovněmi Coruscantu jako cévní systém pod kůží. Skrze tyto tunely plynul nekonečný proud automatizovaných vozidel s nákladem zboží a materiálu z hvězdných doků a továren k milionům cílů po celé metropoli.
„Jak jsme se dostali sem dolů?“ zeptala se Darsha. Jakmile otázka splynula z jejích rtů, mlžně si vzpomněla, jak ji droid vytáhl z trosek vznášedla a dostal na schodiště, právě když vybuchla baterie.
Pavan namířil palec na I-5. „Díky našemu zázračnému droidovi,“ vysvětlil. „Nebýt jeho, z nás obou by bylo žrádlo pro krysy. Někdy je skoro výhodné mít ho po ruce.“
„Prosím, žádný přehnaný vděk,“ ozval se droid. „Je mi to trapné.“
Darsha se vyhrabala na nohy. Planeta se na chvíli zlomyslně vychýlila z osy, světla o něco víc potemněla, ale pak se svět ustálil. Zašátrala po svém světelném meči a s úlevou seznala, že stále visí tam, kde má - na jejím opasku.
„Kde je schodiště?“ dotázala se. „Musím vědět, jestli...“ Jestli mistr Bondara ještě žije, dokončila v duchu. Neodvážila se vyslovit to nahlas, protože se obávala, že jeden z jejích společníků by mohl říct, co už věděla.
Pavan ukázal na výklenek dva metry od nich. „Schodiště ti neposlouží. Výbuch vznášedla ho zasypal asi tunou sutin. Budeme si muset najít jinou cestu ven.“
Darsha přikývla. „Tak snad abychom vyrazili. V tomhle tunelu musí být i jiné přístupové schodiště.“
„A proč si prostě nepřivoláme pomoc?“ zeptal se Pavan. „Máš komlink - nebo ne?“
„Měla jsem, ale je zničený.“ Pouze jí to připomnělo, že si měla vzít jiný v Chrámu, když se tam vrátila.
Pavan zvedl obočí. „To je poprvé, co vidím Jediho, který není připraven na všechno.“ V jeho hlase byla slabá známka sarkasmu.
Darsha překousla ironickou odpověď, která se jí drala na jazyk. Stačí málo a Pavan se ocitne na seznamu jejích nejméně oblíbených lidí; koneckonců, byl nepřímo zodpovědný za smrt mistra Bondary. Na druhou stranu ji zachránil před pádem ze vznášedla. „A ty nemáš komlink?“ vrátila mu.
Pavan vypadal zahanbeně a neodpověděl.
„Ano, má,“ řekl I-5. „Dokonce i funguje - až na to, že baterie je vybitá a on si nemohl dovolit novou.“
Darsha na to nic neřekla; její mlčení bylo více než dostačující, aby vyjádřila, jak se cítí.
Pavan vstal. „Mohli bychom se pohnout,“ navrhl, „než přijede-“
Jeho slova byla přerušena dalším transportem. Přitiskli se ke zdi tunelu, když kolem nich vozidlo prosvištělo. Automatické transporty vypadaly jako hladké, masivní nábojnice, ale vyplňovaly šachtu a pohybovaly se rychleji než sto kilometrů za hodinu, byvše poháněny repulzory.
Když se transport vzdálil, Darsha podotkla: „Pospěšme si - jestli tu zůstaneme, do hodiny ohluchneme.“
Rychle vykročili, v řadě za sebou, po úzkém postranním chodníku. Nezáleželo na tom, kterým směrem se vydají; účelem bylo jen dostat se co nejdříve z tunelu. Droid šel první, neboť jeho fotoreceptory se dovedly nejlépe přizpůsobit šeru.
Spatřili před sebou další zapadlé dveře ve chvíli, kdy začal narůstat rachot třetího přijíždějícího transportu. Vchod byl zamčený, ovšem I-5 za pomoci svého blasteru v ukazováčku tuto překážku rychle odstranil a mohli si pospíšit dovnitř, právě když je míjel další náklad.
Až na tu skutečnost, že kolem nich teď nehřměla žádná vozidla, jejich nová pozice nebyla o mnoho lepší. Tunel pro transporty byl aspoň slušně osvětlený a čistý. A hlavně, přestože nevedl zpět na povrch, pokračoval vodorovně.
Teď stáli u dalšího schodiště, které však vedlo dolů místo nahoru. Neměli jinou možnost, než se po něm vydat. Nebyla tu světla; jedinou záři vydával fosforeskující lišejník rostoucí po zdech, a takové světo sotva stačilo, aby viděli jeden druhého a na pár kroků před sebe. Železobetonové stěny pokrýval vlhký sliz a ve vzduch byla slabě cítit hniloba.
Dostali se na spodek schodiště, které končilo v malé místnosti, osvětlené jedinou blikající lampou. Ve zdi naproti nim zely tři otvory do tunelů. Nápisy nad každým z nich pravděpodobně měly udávat směr, ale byly počmárané k nepřečtení několika vrstvami graffiti.
„Můj lokátor byl v komlinku,“ řekla Darsha. „Vůbec nevím, kudy bychom měli jít.“
„Naštěstí mám vestavěný,“ uklidnil ji I-5. „Abychom směřovali k Chrámu Jedi, bude nejlepší jít tudy.“ Ukázal na tunel vlevo.
„To je dobrý argument, abychom šli doprava,“ ucedil tiše Pavan. Darsha na něj pohlédla; jeho pohled se střetl s jejím a pak Pavan odvrátil zrak.
„Snažím se tě dostat do bezpečí,“ oznámila mu. „Jestli chceš radši riskovat setkání s naším přítelem nahoře, mně je to jedno. Můžu říct Radě o hrozící blokádě tak dobře jako ty.“
Otočil se, aby se na ni znovu podíval. „Hele, ten Sith se vypařil při výbuchu, stejně jako tvůj kámoš,“ řekl. „A dobře, že je máme z krku.“
Darsha cítila, jak se jí zmocňuje chladný vztek. Aniž by spustila pohled z Pavana, zeptala se: „I-5, jaká je podle tebe šance, že je Sith mrtvý?“
„Vzhledem ke skutečnosti, že za tu krátkou dobu, co ho známe, přežil několik útoků na svou osobu a také zabil docela dost bytostí, nepočítal bych s tím, dokud neuvidím jeho mrtvolu,“ zamyslel se droid. „A i potom bych ho radši zamrazil do karbonitu, abych si byl jistý.“
Darsha přikývla. „Souhlasím. Ale máš právo na vlastní názor, Pavane. Možná bude bezpečnější, když teď půjdeme každý svou cestou; přece jenom, zdá se, že ten, koho hledá, jsi ty.“
Ve chvíli, kdy to řekla, pochopila, že udělala chybu. Ani nepotřebovala vidět ten pohled, který si droid a Pavan vyměnili, aby si uvědomila, že ty dva nemůže stavět proti sobě. Ať už mezi nimi bylo jakékoli pouto, bylo dost silné, že je dovedlo sjednotit i v takové situaci.
I-5 řekl Pavanovi: „Má pravdu, že jsi pro něj nejdůležitější cíl. Azyl u Jedi může být tvou jedinou šancí. Jsi ochoten to přijmout?“
„Samozřejmě,“ odpověděl s úšklebkem Pavan. „Nejsem hlupák. Ale to neznamená, že se mi moje situace líbí.“
„Jistě,“ pronesla Darsha. „Aspoň bys ale mohl být vstřícnější. Pokud spolu musíme strávit nějakou dobu, můžeme na sebe být příjemní.“ Otočila se k tunelu vlevo, vešla několik kroků dovnitř, pak se ještě otočila a dodala: „Anoon Bondara zemřel, aby ti zachránil život. Nechci o něm slyšet už žádné opovržlivé poznámky.“
Pavan ani I-5 neodpověděli, když se pustila chodbou. Jakmile ušla několik kroků, vydali se za ní.
Není emocí; je pouze mír. Možná někdy jindy. Nebyla koneckonců ještě rytířem Jedi, a při tom, jak události pokračovaly, asi ani nebude. Některé pravdy se nemusí zjišťovat Sílou. Jako to, že jeden Anoon Bondara měl cenu milionu Lornů Pavanů.