Kapitola 13.
Kapitola 13
Darsha Assant se znovu - a příliš brzy - ocitla ve vnitřnostech Coruscantu.
Když odsud dnes utíkala, odhadovala, že bude zbavena svého postavení a přeřazena k zemědělským jednotkám. Už se viděla, jak balí své věci a loučí se. Že by se místo toho mohla vrátit se svým učitelem do míst, kde se tolik znemožnila, ji ani nenapadlo.
A teď tu byla, seděla vedle Anoona Bondary v jeho čtyřmístném vznášedle a mířili zpět do Krvavého koridoru a k monádě, kde přišla o Fondoriána a málem také o svůj život.
Cesty Síly byly nepředvídatelné.
„To je ona,“ řekla a ukázala na věž, která se tyčila před nimi, chladná proti odpolednímu slunci. „Musíme dolů.“
Mistr Bondara nic neřekl a stočil vznášedlo pryč z proudu vzdušné dopravy. Vklouzli do kolmé, sestupující ulice a snášeli se na zem.
Mlha, která se zdála být rozlezlá všude kolem stometrové výšky a oddělovala tak vzkvétající vyšší patra od slumů vespodu, se kolem nich teď uzavřela a následně se rozplynula, byvše potlačena prostředím temných uliček. Přestože nahoře bylo ještě světlo, tady dole přinejlepším věčné šero.
Sledovala, jak míjejí stěnu budovy, a upozornila svého učitele na hák své harpunové pistole, stále zaseknutý do římsy. Následovali lano do páchnoucích hlubin.
Jakmile se octli deset metrů nad zemí, zapnul mistr Bondara parkovací světla. Ozářil tak úsek ulice pod nimi. Darsha, vyklánějící se přes bok vozidla, viděla nezřetelné postavy, které prchaly pryč, přivyklé více tmě než světlu.
Ani stopa po Fondoriánovi. Jeho tělo s největší pravděpodobností odtáhli mrchožrouti a zloději. Avšak na dlažbě byla skvrna nafialovělé krve a poblíž leželo tělo jestřábího netopýra, jež mělo pádem přeražený krk. Mistr Bondara tím směrem namířil jedno ze světel a prohlédl si to. Jeho lekku klesly podél ramen. Při pohledu na něj Darsha pochopila, že její poslední naděje na záchranu mise je zcela a nenávratně pryč.
„Co teď budeme dělat?“ zeptala se tiše.
Dlouho mlčel. Pak si povzdechl a odpověděl: „Vrátíme se do Chrámu. Musíme Radě ohlásit, co se stalo.“
Tak a je to, pomyslela si. Nakonec, když věděla, že už nemá naději, necítila drtivý zármutek, jaký předpokládala. Místo toho vnímala překvapivou úlevu. To nejhorší už se stalo a teď se s tím bude muset nějak vypořádat. Jako u všech hrozících katastrof byla pak skutečnost skoro klidná, v porovnání se strašnými předtuchami.
Až doteď její zaujetí misí ponechávalo pouze malý prostor pro sympatie k Oolthovi. Nyní, když hleděla na krví potřísněný chodník, dobře vnímala uvnitř sebe soucit. Byl to nesnesitelný zbabělec a nepochybně i bezcharakterní kriminálník, ale jen málo bytostí si zasloužilo tak hroznou smrt, jako byla ta jeho.
Mistr Bondara přidal energii do repulzorů a vznášedlo začalo stoupat.
Lorn přihlížel, jak jeden z Huttových pohůnků přináší svému pánovi velkou truhlu. Yanth ji otevřel a Lornovi se při tom pohledu zatočila hlava. Truhla byla plná republikových kreditů v tisíci neoznačených bankovek. Yanth otočil truhlu k Lornovi, předváděje to bohatství, a Lorn cítil, jak ho prsty svrbí touhou zmocnit se všech těch peněz. Ještě neviděl takovou hotovost- nikdy neviděl tolik peněz pohromadě.
„Jeden milion náhodně vybraných republikových kreditů,“ pronesl Yanth takovým tónem, jako by se bavil o počasí. „Vezmeš si je – já beru tohle.“ Pozvedl holocron. „Všichni budou spokojení.“
Lorna nezajímali ti všichni, ale jednou věcí si byl jist- on je šťastný. Sledoval, sotva schopen uvěřit realitě, jak I-5 postoupil dopředu, aby převzal peníze, které změní jejich život. Další nenápadný pohled na hodinky. Právě dost času na cestu do doků, pokud odejdou hned teď.
I-5 zrovna sahal po truhle, když se dveře za nimi náhle rozlétly. Bodyguard – Chevin – se pozadu vpotácel do místnosti, silové kopí vypadlo z necitlivých prstů. Odkutálelo se po podlaze až k pódiu. Stvoření s tvrdou kůží se podívalo na svůj hrudník, v jehož středu zela kouřící díra, a pak se zhroutilo.
Dveřmi vstoupila noční můra.
Lorn na zjevení v šoku zíral. Vrah Chevina byl téměř dva metry vysoký a oblečený celý v černé, včetně pláště s kápí, těžkých bot a dlouhých rukavic. Držel světelný meč, jaký Lorn ještě neviděl: pyšnil se ne jednou, ale dvěma laserovými čepelemi, jež tryskaly z obou konců jílce. Přes veškerou výhrůžnost zbraně to byl ten obličej, co zasel do Lornova srdce děs. Zabiják si sundal kápi a odhalil tvář, která byla zlověstnou směsicí červeného a černého tetování kolem lesklých žlutých očí a zčernalých zubů. Z holé lebky vyrůstalo deset krátkých rohů a tvořilo ďábelskou korunu. Pohlédl zle na všechny v místnosti a promluvil hrdelním hlasem.
„Nikdo nepřežije.“
Lorn byl zcela ochromen strachem, neschopen vzdorovat, když k němu vrah vykročil, pozvedl světelný meč a jeho oči žhnuly jako dvě slunce.
I-5 sevřel truhlu plnou peněz a mrštil ji mezi Lorna a jeho útočníka přesně v momentě, kdy vrah vodorovně švihl čepelí v seku, který měl oddělit Lornovu hlavu od krku. Truhla schytala úder; horké ostří prošlo skrz a rozhodilo hořící kredity všude kolem. Síla úderu byla taková, že by možná Lorna i tak sťal, ale byl zpomalen natolik, aby se droid stihl vrhnout dopředu a odstrčit svého přítele z dosahu. Lorn pocítil žár, jak mu do běla rozpálená špička čepele ožehla vlasy.
Sith – Lorn už teď nepochyboval, že čelí jednomu z legendárních Temných pánů, zrodivších se v dávnověku – se skoro okamžitě vzpamatoval a otočkou znovu zaútočil. Ovšem to už obě gamorreánské stráže vytáhly blastery a začaly střílet. Sith před sebou zavířil zbraní a odrazil paprsky zpět na střelce. To stačil Lorn zahlédnout, než ho I-5 škubnutím zvedl na nohy a skrz dveře ho táhl za sebou.
Prchali úzkou chodbou, která vedla od Yanthova apartmá, a minuli několik dalších mtrvých stráží a dvě hromady roztaveného, pokrouceného kovu, jenž kdysi býval droidy. Yanthovy místnosti se nacházely za nočním klubem, který mu patřil a jmenoval se Oáza Tuskenů; Lorn a I-5 vyklopýtali krátké schody a vpadli do modře osvětlené místnosti plné stolů na sabacc, dejarikových hracích desek a spoře oděných žen rozličných ras, které tančily na pódiích. Propletli se místností a opustili ji východem.
„Kam běžíme?“ zakřičel Lorn, zatímco sprintovali ulicí.
„Pryč odtud!“ odpověděl droid.
Lorn chtěl namítnout, že to nemá cenu; podíval se Sithovi do očí a viděl v nich svou zkázu, tak jasně jako vzory, které obklopovaly žluté oči. Nevyhnutelný osud, jenž je bude pronásledovat, ať budou prchat jakkoli daleko a sebevíc rychle. Ale nedostávalo se mu dechu, aby promluvil, pokud chtěl utíkat, zato strach z toho, co viděl v těch očích, ho nutil běžet pořád dál.
Maul viděl, jak mu jeho kořist proklouzává, ale nemohl udělat nic, aby ji zastavil, neboť jeho pozornost byla zaměstnána Gamorreány. Jednou rukou zatočil mečem v zářícím vzoru, který zastavil blasterové paprsky, volnou rukou uchopil neviditelné vlny Síly a vyslal vibrace, jež vytrhly zbraně z rukou překvapených stráží.
Než se bodyguardi vzpamatovali, vrhl se Maul dopředu a propíchl nejdřív jednoho a pak druhého rychlými, smrtícími údery. Mrtví Gamorreáni se poskládali na podlahu a Maul se spěšně otočil, aby to vyřídil s Huttem.
Navzdory své mohutnosti se Yanth uměl pohybovat rychle, když musel. Odplazil se z pódia a zvedl silové kopí, které upustil Chevin. Hodil ho po Maulovi, který jej rozťal vedví vlastní zbraní. V hlavici kopí ukrytý generátor zkratoval ve spršce jisker.
Yanth nečekal na výsledky svého útoku. Masivní hmota se spěšně sunula pryč, plazila se přes sežehnuté a zčernalé bankovky, které pokrývaly podlahu, holocron stále sevřený v ruce. Už se skoro dostal k východu, když Maul skočil salto dopředu s vrutem, čímž překonal celou délku místnosti a přistál přímo před Huttem.
Než se Yanth vzpamatoval, Darth Maul ponořil jednu z čepelí meče do Huttova hrudníku. Místnost naplnil zápach hořícího masa a tuku. Yanth zemřel se skřehotavým zabubláním, rosolovitá hmota jeho těla se beztvaře složila na zem.
Maul vypnul obě čepele. Vztáhl volnou ruku a holocron vylétl z Huttova mrtvého sevření do jeho dlaně. Strčil kostku do kapsy v pásku, otočil se a vyběhl z pokoje. Z vrcholu schodů se bezohledně vrhl skrz hernu, zaměstnance a hosty odhazoval stranou divokými vlnami Síly.
Dostal se na ulici a zastavil, aby se rozhlédl po své kořisti. Pavan ani droid nebyli na dohled. Maul vycenil zuby. Nesmí mu znovu uniknout! Byl odhodlán dokončit svůj úkol jakýmkoliv způsobem. Už to trvá příliš dlouho.
Znovu splynul s Temnou stranou a přinutil ji ukázat mu cestu, kterou se vydala jeho kořist. Pak vyrazil a prorážel si cestu skrz – k jeho smůle velký – dav lidí.
Ačkoliv sám jeho zjev stačil, aby se mu i otrlí tvorové vyhýbali obloukem, pořád postupoval moc pomalu. To stačí! pomyslel si Maul. Vypustil Temnou stranu z řetězů a použil Sílu jako beranidlo proti všem, kdo se mu dostali do cesty.
Zabočil doprostřed úzké uličky. Jeho speeder parkoval nedaleko; mohl by ho nastartovat pomocí dálkového ovládání a mít ho tady nejdéle za pár minut. Ale nabízela se ještě rychlejší cesta, jak ty dva dohnat. Sáhl po Síle a snadno se rozběhl pětinásobnou rychlostí, než jakou dosahoval člověk při maximálním sprintu. Teď už mu nemohou nijak utéct.
Za pár okamžiků měl svou kořist na dohled. Dalších pár vteřin a dožene je – a pak se opět dostane ke slovu jeho světelný meč, bude ničit kov a maso a konečně přivede jeho pochmurnou práci ke konci.
Zašklebil se a ještě víc natáhl svůj obří krok, přeskočil ohněm zčernalou karoserii zaparkovaného landspeederu. Pavan a droid se ohlédli a spatřili, jak se přibližuje; viděl strach v obličeji člověka. Bylo to velice potěšující.
Ještě jeden skok a oba budou jeho.
A potom ho v půlce skoku udeřilo neviditelné kladivo a srazilo ho na zem. Co to bylo? Kdo se opovažuje zasáhnout? Maul vzhlédl a uviděl vznášedlo, které přistávalo vedle Pavana a droida. Paprsek repulzorů na podvozku vznášedla srazil Maula k zemi, když nad ním vozidlo přelétlo. Vznášedlo bylo od něj necelých pět metrů; viděl jasně řidiče i spolujezdce.
Byli to Jedi.