Čtenářovy stránky

Kapitola 2

Centrála Lommite Limited sídlila při úpatí západního srázu údolí. Půlcentimetrová vrstva lommitového prachu pokrývala však i zde bujný trávník a zahradní květiny, které Jurnel Arrant, ředitel společnosti, dokázal vypěstovat v kyselé půdě.
Podrážky Bruitových vysokých bot zanechávaly v prachu zřetelné otisky, když se blížil k Arrantově kanceláři, jež skýtala rozsáhlý výhled na údolí i vzdálená skaliska. Bruit zadupal, čímž se snažil sklepat a oprášit si z bot tolik lommitu, kolik jen šlo, ale byl to beznadějný pokus.
Jurnel Arrant stál u okna, do místnosti otočen zády, když byl Bruit uveden.
„Taková špína,“ řekl Arrant, když uslyšel, jak se dveře za Bruitem zavřely.
„Jestli si myslíte, že tohle je hrozné, tak počkejte, až zaprší. Bude z toho kaše.“
Bruit doufal, že by tato poznámka mohla zlehčit situaci, jenže když se k němu Arrant otočil s podrážděným výrazem v obličeji, přišel o veškeré iluze.
Ředitel Lommite Limited byl pohledný a upravený člověk, kterému k dosažení středního věku mnoho nechybělo. Zezačátku, když přišel na Dorvallu ze své rodné Corellie, se neštítil vyhrnout si rukávy a přiložit ruku k dílu, kdekoli bylo potřeba. Ale jakmile společnost pod jeho vedením začala vzkvétat, Arrant se stal zhýčkanějším a odtažitějším a nechával Bruita, aby se staral o každodenní záležitosti. Arrant si dopřával drahé tuniky tmavých barev, jež byly na ramenou vždy poprášeny lommitem a které nosil jako odznak svého majestátu. I když mu mnozí jeho vysoké postavení zpočátku zazlívali, jen málo z nich mohlo říct něco neuctivého o muži, který sám a vlastním úsilím změnil dříve oblastní Lommite Limited ve společnost, jež nyní obchodovala s mnoha význačnými planetami.
Arrant kmitl pohledem na bílé šlápoty, které Bruitovy boty zanechaly na koberci. Nahlas si povzdechl, pokynul Bruitovi k židli a sám se usadil za starý stůl, vyrobený z tvrdého dřeva.
„Co s vámi budu dělat, Bruite?“ zeptal se teatrálně. „Když jste požádal o přídatné monitorovací systémy, postaral jsem se o to. A když jste potřeboval víc pracovníků ostrahy, opět jsem vám vyhověl. Chybí vám ještě něco? Víte snad o něčem, co bych vám opominul poskytnout?“
Bruit stiskl rty a zavrtěl hlavou.
„Nemáte rodinu. Nemáte ani přítelkyni, o které bych věděl. Takže se možná jenom dost nestaráte o svou práci, je to tak?“
„Víte, že to není pravda,“ lhal Bruit.
„Tak proč neděláte, co máte?“ Arrant položil lokty na stůl a naklonil se dopředu. „Tohle je už třetí případ za několik týdnů, Bruite. Nechápu, proč se to stále opakuje. Máte už k těm haváriím nějaká vodítka?“
„Dovíme se víc, až najdeme a prozkoumáme navigační droidy,“ prohlásil Bruit. „Momentálně jsou pohřbeni asi pod pěti metry prachu.“
„Dobře, postarejte se o to. Chci, abyste věnoval veškeré své úsilí likvidaci těch sabotérů, kteří jsou za to odpovědní. Myslíte, že to zvládnete, Bruite, nebo mám sehnat nějaké odborníky?“
„Nezjistí nic víc než já,“ opáčil Bruit. „Čím jsme úspěšnější, tím zoufalejší je InterGalactic Ore. Kromě toho, nejde pouze o obchodní rivalitu. Spousta rodin, které pracují pro InterGal, vede soukromé války s rodinami, které zaměstnáváme my. Nejméně dva z těch nedávných případů se odehrály kvůli vzájemné nesnášenlivosti.“
„A co navrhujete, Bruite, abych všechny propustil a najal deset tisíc horníků z Fondoru? Co by to provedlo s těžbou? A ještě hůř, jaký vliv by to mělo na moji pověst tady?“
Bruit pokrčil rameny. „Na tohle vám nedokážu odpovědět. Možná nadešel čas, abychom na náš problém upozornili republikový Senát.“
Arrant na něj zíral. „Obtěžovat s tím Coruscant? Nejde o mezihvězdný konflikt, Bruite. Toto je válka obchodních společností, a já už jsem v jejích zákopech dost dlouho, abych věděl, že takovou situaci je nejlepší vyřešit na vlastní pěst. Navíc nechci, aby se do toho zapletl Senát. Pak by se náš problém jen změnil v soutěž mezi Lommite Limited a InterGalactic Ore - o to, která strana nabídne tučnější úplatky většímu počtu senátorů.“
Rozzlobeně potřásl hlavou. „To by nás zruinovalo dřív než opakované sabotáže.“
Bruit otevřel ústa, aby odpověděl, když se z Arrantova interkomu ozvalo pípnutí a z reproduktoru zazněl hlas ředitelova sekretáře – protokolárního droida.
„Omlouvám se, že vás ruším, pane, ale máte naléhavý holopřenos od Neimoidiána jménem Hath Monchar.“
Arrantova tenká obočí se svraštila. „Monchar? To jméno neznám. Ale ať si poslouží, přepoj ho.“
Z holoprojektorové plošiny zasazené v podlaze pracovny vyvstal obraz Neimoidiána v životní velikosti. Měl bledě zelenou kůži, červené oči, halila jej okázalá róba a jeho černá pokrývka hlavy měla zřejmě připomínat korunu.
„Zdravím vás jménem Obchodní federace, Jurnele Arrante,“ začal Hath Monchar. „Místokrál Nute Gunray vám vyjadřuje svou nejhlubší úctu a přeje si, abyste věděl, že Obchodní federaci velmi zarmoutilo, když se doslechla o vašem nedávném nezdaru.“
Arrant se zamračil. „Jak je možné, že kdykoli se něco takového přihodí, Neimoidiáni mne litují jako první?“
„Jsme soucitná rasa,“ poznamenal Monchar. Jeho Basic měl těžký přízvuk, Neimoidián protahoval samohlásky.
„Slova soucit a Neimoidián nepatří do jedné věty, Monchare. Odkud jste se vůbec doslechli o tom našem 'nezdaru', jak tomu říkáte? Má v tom snad Obchodní federace prsty?“
Mžurky Moncharových rudých očí se stáhly v křeči. „Obchodní federace by v žádném případě neudělala nic, co by mohlo poškodit vztahy s jejím potenciálním partnerem.“
„S partnerem?“ Arrant se smutně pousmál. „Mějte aspoň tu slušnost a mluvte pravdu, Monchare. Chcete naše obchodní cesty. Nevím, kolik jste museli zaplatit Senátu, abyste získali právo beztrestně řádit v nezdaněných obchodních zónách, ale cestu do sektoru Videnda si nekoupíte.“
„V jediném z našich křižníků byste mohl přepravit desetkrát tolik lommitové rudy, než dokážete ve dvaceti svých nákladních lodích.“
„Nepochybně. Ale za jakou cenu? Zakrátko by nás stála doprava vašimi loděmi víc, než bychom vydělali. Jinak byste nemohl nosit tak drahé šaty.“
Monchar chvilku počkal s odpovědí. „Těšilo by nás více, kdyby naše partnerství vzniklo na pevných základech. Neradi bychom viděli, že se Lommite Limited ocitla v situaci, která jí nenabízí jiné východisko, než se k nám přidat.“
Arrant se rozzuřil a vyskočil na nohy. „Má to snad být výhrůžka, Monchare? Co máte v plánu, poslat sem svoje droidy a obsadit nás?“
Monchar udělal odmítavé gesto. „Jsme obchodníci, ne dobyvatelé.“
„Pak tedy přestaňte mluvit jako dobyvatel, nebo to nahlásím Obchodní komisi na Coruscantu.“
„Jste rozrušený,“ řekl Monchar a nervózně si mnul svou mírně vystouplou čelist. „Možná bychom si měli promluvit později.“
„Neozývejte se mi, Monchare. Já se ozvu vám.“
Arrant vypnul holoprojektor a usedl zpět do židle, přičemž dlouze vydechl skrze stažené rty. „Mrchožrouti,“ ucedil po chvíli. „Lommite Limited půjde radši ke dnu, než abych ji prodal Obchodní federaci.“
Následující krátký moment ticha porušil úporný pleskavý zvuk. Přicházel z vnější strany prosklených stěn. „Co to je?“ zeptal se Arrant a otočil se i s židlí po původu hluku.
„Prší,“ zavrčel Bruit.